Život na venkově
Součástí projektu Moje rodina byly i výukové programy v Národopisném muzeu v Musaionu v Kinského zahradě na Praze 5 zaměřené na Život na venkově před staletími a Život našich prababiček a pradědečků.
ŽIVOT NA VENKOVĚ
Sraz byl tentokráte až v Černošicích na nádraží, odkud jsme jeli do Prahy vlakem.
Nikdo nic nenechal doma. Divíte se, že je nás málo? No je.
Rýmus moribundus a chrmel dávus ( nemoce, často se vyskytující ) zachvátily naší školku, tak nás jela jen hrstka.
Nutností je vědět, kde se pohybujeme. Vždy nejprve monitorujeme terén a pak teprve vyrážíme do prostoru. Číst neumíme, mobily nemáme, tak nám nezbylo nic jiného než poslouchat.
To je nádhera. Samé zlato, tady určitě bydleli bohatí lidé. Proč je tady teď muzeum? Došli jim peníze?
Mě už dost bolí nohy, asi tu na vás počkám.
Dožínkový věneček neznám. Ten jsme ve školce ani doma s maminkou nedělali.
Zkusíme to.
Můj vypadá jako kolo od závoďáku. Nevím, jestli ho dám mámě.
Jsem krásná, že?
Proč na mě koukáš Luďku?
Oblečení, které nosily děti před stoletími nás nenadchlo. Bos po většinu roku bych nechtěl chodit.
Co povídáš? Vždyť tady jsou nějaké boty!
Vidím, ale jsou hrozně těžké. Dovedeš si představit, že v nich polezeš na strom nebo budeš jezdit na kole? Já tedy ne. V té době bych nechtěl žít. Mám své tenisky rád – neměnil bych s nikým.
Ten boucháček máme doma. Myslíš ten hmoždíř? Jo toto přede mnou.
Co ta mašinka umí?
Vyzkoušej to. Neblbni na to se nesmí sahat. Jak to ? Jana říkala, že si můžeme všechno osahat.
Budu dojit jako první. Máme doma kozy, jsem z hospodářství, umím to. Neboj malá! Tak ale nezdržuj a dělej.
To je divný. Teče z vemene voda! Kde se stala chyba! Asi došlo mléko. No jo, no jo.
Najíst nám nedali napít taky ne. Honem ven na svačinu.
Není nad vlastní zásoby.
A jdeme šopovat.
Dobře jsem si nakoupila. Tati, mám plný batoh.
Tři týdny utekly hrozně rychle. Někteří z nás onemocněli znovu a ti co se už uzdravili tak se nemohli dočkat do Prahy na ŽIVOT NAŠICH BABIČEK A DĚDEČKŮ v muzeu.
Cesta vlakem uběhla rychle. Novinkou pro některé byla jízdenka, kterou museli mít, protože už jim bylo 6 let. Také jsem chtěl jízdenku. Byl jsem dost smutný a tak mi Líba dala svojí se slovy : „ neztrať jí nebo budeme platit pokutu“. Dopadlo to dobře. Celou cestu jsem jí držel v ruce ( Oliva)
My, co nejezdíme vlakem často jsme měli zážitků plný batůžek.
Počasí nám velmi přálo. 4 listopad 2014 se fakt vydařil. Užili jsme si hříště i zahradu Kinských.
Platan s lístky podobnými javoru je starý už 180 let. Je to pěkný stařík. Dědeček mezi stromy. Kmen měl pěkně široký. Nakonec se nám podařilo ho obejmout. Všichni se spojili a předali jsme si energii.
Paní učitelko, paní učitelko vidíte ty listy? Jsou nádherný!
MÁME RÁDI PODZIM !!!
Neloudej se Olivere. Vylez až nahoru, chci se podívat, jestli tam nehnízdí ptáci. Počkej Lucko, lezu až na vrchol do koruny.
To je výhled panečku.
Lezu za vámi.
Jdu taky.
Jako malí. Myslela jsem, že jdeme do muzea a ne na opičí dráhu v korunách stromů. Rozhodně nejsem ani opice ani veverka.
Koupat se taky nechci.
Já to vyzkouším. Zase mi to zakázali. Žádnou zábavičku mně nedopřejou. Myslel jsem Luďku, že ty budeš mít pochopení.
Nebojte - mi to umíme, i když jsme z vesnice.
Tak se předveďte. Doufám, že se budu bavit.
To jsou krásné šaty.
Venkovská svatba.
Nevím, proč jsem tady.Mě móda vůbec nezajímá. Mámu jste měli vzít.
Už vím, zatím si schrupnu a až skončíte, tak mě vzbudíte.
Mates : „Tam se nemohlo vejít ani mimino., to ať mi nikdo neříká“.
To je vana? Ne, necky! A koupali se v nich?
Taky si sáhnu. Poznám různé materiály. Opravdu v tom jsem nejlepší.
Kdybys nepovídal. Nejlepší jsem já!
Počkejte, v té papírové skříni jsou schované nějaké obrázky. Kdyby si poslouchal, tak víš, že předměty na obrázku máš hledat .
Kolik lidí bydlelo v tom stavení?
Dokážete dát k sobě jednotlivé součásti krojů?
Určitě. Já taky, já to umím taky, pusťe mě k tomu
Dáváš to špatně, obrať to.
A je to.
To má moje babička, my to máme doma. Taky to znám to je petrolejka – tím se svítilo, když nebyla energie. ( Oliva )
Kolik lidí bydlelo v tom stavení?
Našli jsme jí jsme originál. HURÁ
V dílničce jsme zdobili kapesníčky.
Nelez mi do mého prostoru. Co pořád máš!
Já bych chtěl jelena.
Tak zase někdy nashledanou.
MAMI, TATI NEBOJTE SE, TO JSME MY NEUDĚLALI. MY JSME BARVILI JENOM TY KAPESNÍKY, OPRAVDICKY !!!!
